Jmenuji se Josef Krajník a většinu života jsem strávil na kolejích jako strojvedoucí. Práce u dráhy mě naučila trpělivosti, soustředění a úctě k řemeslu — vlastnostem, které dnes využívám u ponku.

Když jsem odešel do důchodu, hledal jsem činnost, která by mi dávala stejný smysl jako dlouhé jízdy krajinou. Našel jsem ji ve dřevě. První pokusy byly nesmělé, ale vůně dřeva a klid při řezbě mě chytily a už nepustily.

Dnes trávím u řezbářského náčiní celé dny. Vyřezávám sochy, reliéfy, drobné dárky i modely lokomotiv — malé pocty mému dřívějšímu povolání. Každý kus je originál a každý nese kousek mého příběhu.